Pareto, Vilfredo (1848-1 923) Italský ekonom a politický sociolog. Pareto byl původním 1zděláním inženýr, ale od roku 1870 se věnoval obchodu. V roce 1889 začal psát o ekonomii a v letech 1893-1907 byl profesorem ekonomie v Lausanne. Přispěl zejména k teorii rovnováhy a k teorii sociální volby. Hlavním jeho sociologickým dílem je Pojednání o obecné sociologii (Trattato di Sociologica generale, 1916), Byl kritikem demokracie a socialismu a spolu s MOSCOU zakladatelem ELITISMU.
Teorie elit představuje nejvýznamnější Paretův přínos pro politickou vědu, je však částí širšího pojetí společnosti. Lidskou činnost rozděloval na logickou, v níž jsou prostředky a cíle v objektivním vztahu, a nelogickou, v níž si neodpovídají. Věda, včetně ekonomie, je řízena logicky. Většina společenských činů však logická není; je vyvolána iracionálním stavem mysli. Základem lidského jednání jsou proto psychické síly, avšak Pareto nestuduje psychologii přímo.
Skutečnými zdroji činů jsou city a impulsy, avšak lidé se domnívají, že činy vyplývají z racionálního uvažování, jež se opírá o teorii - ta je však pouhým racionálním zdůvodňováním. Teorie se skládá ze dvou prvků. Jeden se mění s časem a místem, je tvořen ospravedlněními a vysvětleními a označován jako "derivace". "Je odvozen" z druhého, konstantního prvku teorie, který odpovídá hluboce zakořeněným psychickým pudům a je nazýván "reziduem". Lidské chování se tudíž musí vykládat základními rezidui, nikoli povrchovými derivacemi, jako jsou politické. filosofie, metafysika či theolofie.
Pareto rozlišoval dvě hlavní třídy reziduí. Třída I. je invenční, imaginativní schopnost. Třída II. je nehybná, konzervativní tendence. Každá třída odpovídá široké škále postojů a chování všech společenských činitelů, tedy i elit. Podle Pareta se všechny společnosti dělí na vůdce (elita) a vedené. Elita obsahuje vládnoucí a nevládnoucí prvek. Vládnoucí elita si udržuje svou moc pomocí spojení nátlaku a (manipulovaného) souhlasu. Vláda si vyžaduje kontrastující kvality. Potřebuje pružnost, prohnanost a schopnost přesvědčit. Vyžaduje také připravenost použít násilí k potlačení opozice. Tyto kvality korespondují se dvěma protilehlými psychologickými typy - třída 1., neboli "lišky", a třída II., čili "lvi" - a jen vzácně se u elity nacházejí pospolu. K politické změně dochází tam, kde nahrazuje jedna elita jinou ("cirkulace elit"). To se děje v důsledku neschopnosti elity vypořádat se s událostmi. "Lišky", které vynikají v získávání souhlasu politickým manévrováním, neumí použít násilí, je-Ii toho třeba. Budou svrženy kontra-elitou, jež má vlastnosti třídy II. a je schopna rozhodné akce. Pro "Ivy" je příznačné užití nátlaku, a to organizovaným zpÚsobem, jejich slabou stránkou je však sklon stát se příliš konzervativními a nakonec směšnými a vzdálenými populaci. Potřebují pomoc těch, kdo mají vlastnost třídy 1. - ti mezi ně postupně proniknou a elitu přetvoří. V dějinách působí konstantní model cirkulace mezi těmito dvěma typy elity. GP

odkazy
Pareto. V.: The Minl!llnd Society, přel. A. Livingston a A. Bongioro. 4 sv. New York: Harcourt Brace, 1935. (italský orig. Trattato di Sociologica generale) _: SoÓo!ogica!. Writing.', ed. S.E. Finer. Oxford: Blackwel, 1976.
literatura
Bobbio, N.: On Mosca (md Pareto. Ženeva: Droz, 1972.
Parry. G.: Politica! Elites. Londýn: Allen & Unwin, 1969.
Parsons. T.: The Structure (!f" Soda! Action. Glencoe. III.: Free Press of Glencoe, 1949.